Absolutně nevím

21. april 2013 at 22:34 | Michi-chan |  The Gazette
Paring: Ruki x (tahle povídka je o tom Vás trochu napínat <3)
Žánr: pre-slash/yaoi, romantika, alkohol
Rating: NC-17


Taky se budíte a totálně nevíte co jste dělali včera ( co máte dělat dneska, co je za den, jak se jmenujete, kde pracujete, kolik vám je, jestli je tohle váš pokoj). Tak jsem to pojala trošičku jinak, trošinku zajímavěji ~.



Ručička hodin už ukazovala něco kolem šesté večer, ale droboučká postava stále ještě spala. Svítilo na něj právě zapadající slunce, na jeho bělostná záda a nohy, která se nestydatě vystavovaly zpoza přikrývky. Ruki se převalil v bílých přikrývkách a nevědomky se začal usmívat. Měl pocuchané vlásky, objímal peřinu vedle sebe, na jeho nahé tělo začínalo být příliš chladno, ale stejně se nebudil. Asi byl pořádně utahaný, přece jen když slunce zapadlo ještě níže, začal se vrtět v pokusech se něčím zakrýt než jej přikrývka stáhla až na kraj postele a on ve strachu z pádu otevřel oči.

Drobné tělíčko se protáhlo a Ruki zavrněl, překulil se z bříška, z kraje postele na záda a chtěl se zvednout, ale raději se udržel jen na loktech, připadal si jako by jej hned po prvním pohybu někdo praštil do hlavy přinejmenším lednicí, zase se položil a přikryl si obličej dlaněmi. Zamručel něco nesrozumitelného, hlavou která stále třeštěla se mu začaly honit myšlenky. Včera očividně pil vážně více než by měl.

Co je dnes za den ?
Kolik je hodin ?
Co jsme včera pili že mě tak bolí hlava ?
Co se vlastně stalo všechno potom co jsme šli do baru ?
Jak to že jsem doma ?
Z toho všeho mu bylo ještě hůř, a na poplach začal vyvádět i je ho žaludek, zaskučel a pokusil se pomalinku vstát. Měl špatný pocit z toho že si nic nepamatoval, byl zvyklý že se občas se skupinou dost opili, ale tentokrát se necítil stejně. Obvykle měl představu co se dělo, netušil třeba v kolik odešel, nebo jak se dopotácel do druhého pokoje, kde usnul. Ale věděl co se přibližně dělo, teď měl ovšem velké okno, a při každém pokusu si něco vybavit mu hlava třeštěla ještě více.

Do sedu to šlo snadno, poté se to o něco zhoršilo, jeho nohy a pánev byli ztuhlé a zdřevnatělé, hýbal se pomalu, nevěděl sice proč, ale když vstal, skoro mu zatrnulo. Ten pocit si odněkud pamatoval, takhle podobně rozlámaně se v těchto partiích tedym, cítil po dlouhých nocích se svým bývaým přítelem, raději tuto myšlenku rychle zahnal, podepřel si bok a šoural se do kuchyně kde nechal vařit vodu na kávu. Dnes už dost zpomalený, si všimnul že na sobě nemá vůbec nic, nahlédl do ložnice ale nic kromě své košile nenašel.

Odšoural se do koupelny kde narazil na své kalhoty, zoufale se zasmál, netušil co vyváděl, tohle se mu ještě nestalo. Ani to nechtěl raději vědět. Jenom doufal že se jeho podezření, o nějakém zvláštním nočním milenci, nepotvrdí. Nestál o to vyspat se s někým cizím, nahánělo mu to husí kůži. Raději ani ne s někým známým, při jeho povolání, kdyby to prasklo. Raději sebral z poličky své tepláky ve kterých chodil doma aby se necítil tak zle a vydal se zkontrolovat svůj zjev.

Podíval se do zrcadla a jeho úsměv se rychle vytratil. Z jeho vzhledem nebylo nic v nepořádku, jen jeho krk zdobilo několik tmavě rudých flíčků a kousanců. Ruki po nich přejel špičkami prstů, byly horké a ještě citlivé, podíval se dále, na boku měl několik škrábanců od nehtů, a na stehně se mu vyjímala další červená skvrna, nemusel myslet moc dlouho a došel k jasnému závěru že musí nutně vypátrat co se včera stalo. Sedl si na vanu a složil hlavu do dlaní, nechtěl aby se mu tohle kdy přihodilo, nadechl se a rozhodl že sprcha mu zchladí bolavou hlavu a pak se uvidí.

Po koupel se odplazil se do kuchyně už si i zvykl na to že po té včerejší, asi dost vášnivé noci, chodí pomaličku jako stařeček. Podíval se do lednice ale jeho zkroušený žaludek vyváděl i při pohledu na jídlo, raději se vrátil do ložnice kde si všiml na nočním stolku nějakého lístečku i s ním si lehnul zpátky do postele.

Omlouvám se že jsem tu s tebou nezůstal než se vzbudíš,
uvidíme se večer.


Bez podpisu, to se dalo čekat že by nikdy neměl štěstí, bouchnul se ho čela a zaúpěl. Podle písma se to raději nepokoušel určit, napadlo jej že by zavolal ostatním, ale asi nebudou nic tušit stejně jako on. Možná s nimi ani nebyli, možná ani nevěděli že Ruki s někým někam odešel nebo tak. Nenapadalo ho žádné další vodítko podle kterého by měl hledat nějakou indícii po které by si zase vzpoměl.

Když se podíval do kalendáře, dnes večer měli mít zkoušku. Že by to byl někdo z jejich kapely ? Proboha, jen to ne!
Kdyby to byl Uruha, no, ten by to vzal jako úlet, několikrát se mu to také stalo, ten by to asi pochopil.
U Kaie a Aoiho by si to vyčítal snad ještě více, zničil by těm dvoum jejich teprve začínající vztah, ani jeden z nich by to nenesl vůbec dobře.
Reita, z toho se mu ježily vlasy snad ještě víc. Po kytaristovi už nějakou dobu pokukoval, bůh ví jak by všechno pokračovalo kdyby se spolu jen tak najednou vyspali.

V jeho hlavě se vybavovali čím dál tragičtější možnosti toho, jakou lavinu problému mohl tímhle spustit. Nemohl tady jen tak zůstat se bát, nakonec vzal telefon a zavolal někomu, u koho doufal že by mohl najít odpověď nebo alespoň pomocnou ruku.

"Kai, ahoj." Zašeptal Ruki do telefonu. "Nebudím tě ?"
"Moment." Málem Kaie neslyšel, rozhodl se tedy počkat. "Ne, neboj, nebudíš mě, jenom Aoi ještě spí tak jsem potřeboval vyjít na balkon." Kai zněl tak mile, měl očividně dobrou náladu po noci strávené s Aoiem.
"Zníš dost vesele." Zasmál se Ruki, Kaiovi se až začervenal když mu došlo jak hloupě se prokecl.
"Mám proč, za to ty nezníš moc klidně, copak je?" Ruki se nadechl a ještě jednou si zopakoval že Kai určitě všechno pochopí a snad jej nenechá ve štychu.
"Mám problém." Zašeptal.
"Sem s ním, ať je to cokoli, pokusím se ti pomoct."
"Já nevím co se včera dělo..." Kai jej nenechal domluvit.
"Popravdě já taky nevím, zmizel si hned potom co jsi usnul."
"Já jsem usnul?"
"Nevím co si dělal potom co tě Uruha hodil domů, bylo ještě docela brzo."
"Tak Uruha ~ ..."
"Ruki nerozumím ti, co se ti stalo?"
"Už nic neřeš, moc si mi pomohl, máš to u mě."
"Ale Ru- ..." Maličký hned vypnul hovor.

Oddechl si, takhle možnost nebyla nejhorší. Nebyl na sebe zrovna nejpyšnější že se mu podařilo se vyspat se svým dobrým přítelem. Ale zase to mělo pr kladů, Uruha to pochopí a nikde to nebude rozkecávat. Stačí jen za ním zajít, vzbudit ho a promluvit si o tom. S trochou štěstí se Reita ani Aoi nic nedozví a zůstane to jenom mezi Kaiem, jím a Uruhou. Což by bylo moc fajn, Reita by zůstal nepoškozený a Ruki by se o něj mohl dál pokoušet.
Už, už chtěl volat Uruhovi a nějak se s ním dohodnout načež se rozezvonil domovní zvonek, vyhrabal že skříně svoje bílé tričko s velkým černým křížem uprostřed a běžel otevřít, byl si naprosto jistý že je to Uruha.

"Ur-REITO?" Vykulil na blonďáčka oči, nečekal nikoho jiného než Uruhu. Na stehnu po pořád šel vidět kousanec, tričko mělo docela volný výstřih, všechno šlo vidět. Zčervenal, nebyl ani učesaný.
"Ahoj, koho jiného si prosím tě čekal?" Usmál se na prcka který pod jeho odzbrojujícím pohledem ještě více znervózněl. Nejvíce si přál aby Reitovi někdo neodkladně zavolala a on zatím mohl uklidit, zakrýt všechny flíčky, učesat se a srovnat si všechny vzpomínky v hlavě.
"Reito..." Najednou prcek netušil co říct, jen se nevinným pohledem na Reitu díval, ten se jen pousmál nad tím neodolatelným výrazem a sklonil se aby mu věnoval něžný polibek, Ruki se zvedl na špičky a by mu mohl být blíže, obmotal mu ruce kolem krku.
Jak se jejich rty střetly, tak známý pocit se objevil v Rukiho nitru, najednou se mu vše začalo vybavovat.

Když se od sebe odtrhli Ruki se začal tiše smát.
"Co je?" Ušklíbl se Reita.
"Nebudeš mi věřit, ale já si doteď nemohl vzpomenout co se včera dělo." Reita si jej rozesmátého přitáhl blíže, nechal ho se opřít dlaněmi o svou hruď.
"Tak ale teď jsem smutný že si na mně jen tak lehko za zapomněl." Hraně našpulil rty a zvedl hlavu tak aby mu Ruki neviděl do obličeje, ten si jej za bradu přitáhl zpátky k sobě.
"Pamatuju si všechno, a chci to zase." Zašeptal a vpil se Reitovi o poznání vášnivěji do rtů.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Saki Saki | Email | Web | 23. april 2013 at 18:51 | React

Haha, Ruki bol teda fakt podarený, ako si nemohol spomenúť :D Už som vážne bola v tom, že za dverami je Uruha, ktorému by tam spravil scénku a ten by naň čumel ako na zjavenie a nakoniec by o tom nič nevedel :D Haha, som rada, že to vyšlo na Reitu :D Bolo to fakt sladučké xD

2 TJB TJB | Email | 23. april 2013 at 22:44 | React

Takhle se občas cítím po víkendu... =D
Jinak opravdu úžasně napsáno, zasmál jsem se! =D

3 Bara-chan Bara-chan | Web | 24. april 2013 at 13:54 | React

:D Tipovala jsem to na Reituki, ale stejně mi to nedalo a celou dobu jsem přemýšlela, jestli to bude fakt na ty dva, nebo že by se z toho přeci jenom vyklubal jiný pairing...
Krásná povídka :) Moc se mi líbila :) A taky krásně skončila :)

4 Koko~chan Koko~chan | Web | 4. may 2013 at 22:42 | React

1) "Drobounké tělíčko se protáhlo" | Ahahah.. chudák Ruki to se svou výškou nemá jednoduché...
2) "byl zvyklý že se občas se skupinou dost opili" | Pffffft... občas :D možná Ruki, OBČAS pije.. ale myslím, že Aoiho a Uruhy spotřeba alkoholu je mnohonásobně vyšší než "občas" :D
3) Maličký | Ruki já tě tak lituju... :D
4) určitě to bude Reiťák
5) Awwwwww~ chci pokračování :3

5 Kira Yagami Kira Yagami | Email | 8. july 2013 at 18:01 | React

wow.. x3 Mě dostalo:hned po prvním pohybu někdo praštil do hlavy přinejmenším lednicí. Jsi dobrá.. (Y)

6 Sachi†Taka Sachi†Taka | Web | 14. january 2014 at 16:30 | React

To bolo božské :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement