Ke komu utíkat

1. december 2012 at 17:02 | Michi-chan |  Vocaloid
Zase jsem něco napsala, asi po čtyřech dnech psaní jsem to konečně dokončila. Je to moje rekordně dlouhá podívka 2869 slov, 6,5 stránek ve wordu. Nejspíš udělám ještě něco jako její, pokračování ? Neřekla bych pokračování, no, možná ještě něco na tento pát napíšu, bavilo mě to.

Paring: Len x Kaito
Žánr: drama (pokus o něj), yaoi, romantika
Rating: 18
Počet slov: (já se musím ještě pochlubit 2869)




"Dej mi pokoj!" Zakřičel blonďatý chlapec, stál opřený zády o zeď. Rychle oddechoval, rozhlédl se po pokoji, popadl tašku ze stolu a vyběhl ven. Nesnášel to, nesnášel ten zápach alkoholu který se nesl domem, nesnášel ten odporný huhlavý hlas, nesnášel tu nadutost. Musel vypadnout, co nejdřív.
"Kam si myslíš že jdeš?" Slyšel za sebou svého otčíma, nevnímal to. Prostě jenom rychlým krokem prošel chodbou.
"Pryč!" Zasyčel, vzal si bundu z háčku a chystal se odejít ze dveří. Nevnímal za sebou se potácející postavu.
"Lene! Vrať se! Tím že zbaběle zdrhneš nic nedokážeš!" Len to ignoroval, vyběhl z domu a běžel dál. Za ním se stále nesl přiopilý křik, ale koho to zajímalo... Z kapsy si vytáhl brýle, nasadil si je, bez nich toho přece jenom viděl o dost méně. Zabočil na zastávku, tak, tak stihnul nastoupit do autobusu, málem ho přivřely dveře. Oddechnul si a otráveně si sednul hned na první místo které našel. Batoh si dal na zem mezi nohy a promnul si spánky.

"Podívejte na toho kluka, je krásný." Zašeptala naprosto nenápadně jedna dívka své kamarádce. Len se pokusil okamžitě neprotočit oči nad tím ohromným poznatkem, který právě ona dívka vyřkla. Vylovil z batohu mobil a něco si pustil, na tohle neměl náladu. Hudba sice příliš nepovzbudila jeho pocity, ale aspoň nemusel vnímat dění okolo, to my právě nejvíc vyhovovalo. Díval se z okna autobusu. Stmívalo se, byl docela příjemný, teplý podzimní večer. Len si opřel hlavu o okénko autobusu, přivřel oči, svázal si vlasy které ho lechtaly na krku do malého copánku. Jel jenom kousek, vystoupil z autobusu a mířil hned k vysokému paneláku před sebou. Zazvonil bez jediného pohledu na tlačítko zvonku, přesně věděl který to je.
"Ano?" Ozvalo se ze stěny.
"To jsem já." Odvětil a otevřel si dveře. Nastoupil do výtahu. Cestou vztekle kopnul do stěny. Hned jak se dveře výtahu otevřely, viděl před nimi stát muže, za kterým celou dobu mířil.
"Rád tě, ugh, vidím." Modrovlasý muž, vypadající nanejvýš na dvacet šest, oblečený v bílé košili, kravatě a obyčejných černých kalhot se až zasekl ve větě, chlapec mu skočil z výtahu rovnou do náruče. Málem ho povalil.
"Kaito." Zašeptal a přitáhl si ho k polibku. Starší se usmál, nerušil co se mladšímu přihodilo, že se takto chová, ale příliš ho to zatím netrápilo.
"Pojď dovnitř." Pousmál se starší, rozhodně by nebylo úplně příjemné, kdyby ho někdo viděl, líbat se tu se svým studentem, kterého normálně doučuje. Odemknul dveře a pustil mladšího dovnitř. Ten okamžitě, jak se dostal do bytu, zkopal ze sebe boty a vyšel na balkón. Cestou vzal z poličky krabičku cigaret, než stačil ruku stáhnout zpět dolů, něco ji zastavilo.
"Ale ne~." Protáhl starší, nepouštěl Lenovu ruku. Vzal z ní krabičku a zahodil ji na skříň, tam si mohl být jistý, že na ni mladší nedosáhne a nebude se k ní pokoušet dostat, toho by si všiml.
"Proboha, si tak otravný." Zavrčel mladší a hodil sebou na gauč. Sundal si bundu a hodil ji na stolek před sebou, položil si hlavu do dlaní.
"Potřebuju se nějak...potřebuju se nějak okamžitě ventilovat." Protřepal si ruce a prohrábl si vlasy. Kousnul se do rtu a zavrčel.
"Smůla, nedovolím ti si tady zapálit." Modrovlasý na něj mluvil tiše a vlídně, chtěl zjistit co se stalo. Snažil se zakrýt to, že je jednoznačně proti tomu aby mladík kouřil, ale o to se teď zase tak nejednalo.
"Bože." Zahučel mladší, zaklonil hlavu a promnul si oči. Hodil po starším unaveným pohledem mezi prsty.
"Co se děje...?" Odtáhl mu ruce z obličeje.
"Já ti řeknu co se děje. Můj poručník je idiot a je věčně nalitý, skvělé. Sice mi dává prachy ale k čemu mi to je, nemůžu být ani doma, ani těch pár hodin co tam být můžu, jenom se o něj musím starat. A to by sem on měl starat o mně. Ve škole mě otravuje polovina holek na škole, nemám vůbec čas se jim věnovat, nebo je aspoň od sebe nějak obhodit a přitom se učit. Za chvíli mám zkoušky. Nestíhám chodit i na doučování na zkoušky, i na tréninky a na kroužky. Vstávám ve čtyři hodiny a vracím se domů v devět, potom musím uložit alkoholika, najíst se, což většinou ani neudělám, do půlnoci se učím, potom uklidím, dám si sprchu a padnu polomrtvý do postele... Nezvládám to, prostě to není v lidských silách. Ale víš co je na tom skvělé, jediná věc, která mě dokáže aspoň na chvíli uvolnit od toho všeho, jsi ty. Ve škole tě vídám na chodbách, všude, a o tom, že zase budeme mít chvíli pro sebe si můžu nechat zdát. Jsem frustrovaný,... ze všeho." Len ze sebe tohle všechno vychrlil asi během jedné minuty. Kaito ho jemně políbil na čelo.
"Vždyť máš jedny z nejlepších výsledků na škole, máš úžasné časy na trénincích a kreslíš taky skvěle. Nemusíš se všemu věnovat tolik, nemůžeš být ve všem nejlepší." Uchlácholil ho Kaito.
"Jenom že já musím. Jinak víš co? Otčím se naštve a já letím zpátky do děcáku, nebo lépe, na ulici." Přitáhl si kolena blízko k tělu, lehnul si na ně.
"Nemusíš být na sebe tak tvrdý, na tohle ani nemysli, tohle se nestane." Pohladil ho po vlasech Kaito, i přesto jaký se snažil každý den před všemi být, byl tak křehký.
"Jsem jako věc, jako obyčejná věc která byla koupená, a když nefunguje tak jak by majitelé chtěli, prostě ji vrátí nebo zahodí. A to já nechci." Vypadalo to že se každou chvíli rozpláče. Kaito ho konejšivě obejmul.
"Nejsi žádná věc, jsi jenom člověk, nemůžeš se takhle ničit. Vysiluje tě to, ničíš se tím zevnitř, navždy tohle vydržet nemůžeš." Kaito ho políbil na tvář, podíval se mu do očí.
"Kdy jsi naposledy jedl?" Pousmál se na něj, hned na něm viděl rozpaky. Len nesnášel když něco dělal špatně.
"Včera." Zamumlal, ale díval se jinam. Lhát uměl skvěle, ale Kaitovi ne.
"Včera kdy?" Kaito mu položil dlaně na stehna.
"Po tréninku." Len se mu odvážil pohlédnou do očí, ale viděl že mu modrovlasý nevěří.
"To nebylo jídlo, ale energeťák a sladká tyčinka po tréninku." Odvětil tiše Kaito.
"Nebylo-..." Modrovlásek Lena přerušil.
"Po tréninku jdeš z haly rovnou na přípravné hodiny, a potom máš ještě uměleckou. Nemáš tam čas, kdy by sis mohl dát normální jídlo." Len se začervenal.
"Něco si uvaříme, co bys chtěl? Ale bude v tom maso a nejlépe i sacharidy. Nebo už vidím jak se někde na tréninku sesypeš." Len byl sportovec, ale nijak tomu nepřizpůsoboval svůj jídelníček, jednoduše na to neměl čas ani náladu, byl neustále ve spěchu, takže jídlo spíše vynechával.
"Tak něco, já nevím, nudle s masem, zeleninou, to je jedno." Zvedl se a šoural se do kuchyně za starším, sedl s za stůl a hrál si s vidličkou dokud před něj Kato nepostavil porci teplého jídla. Připadal si neschopně, nedokázal zastavit otčíma, a nedokázal se postarat ani o sebe. Teď to všechno musel dořešit Kaito, bylo mu z toho na nic. Nechtěl staršího zatěžovat.
"Děkuju. Itadakimasu." Len se do jídla ne příliš nadšeně, ale pustil. Po několika soustech se jeho žaludek, stáhnutý stresem začal pomalu uvolňovat a plnit teplým, kvalitním jídlem. Z Lena pomalu opadal stres. Jeho tělo přestávalo být zmučené z nedostatku a energie a jejího příliš velkého výdaje, ale uvolňovalo se. Len si ani nevšiml a měl talíř prázdný.
"To byla rychlost. Chceš ještě?" Usmíval se Kaito.
"Asi ne, bylo to vynikající, díky." Políbil Kaita hluboce na rty.
"Budeš tu chtít dneska přespat?" Kaito jej objal a přitisknul si jej k sobě. Tušil že se mu asi *domů* příliš nechce.
"Určitě. Ale, zítra budu muset ve čtyři ráno už vypadnout, takže vlastně..." Podíval se na hodinky, bylo něco před jedenáctou. "Jsem tu na čtyři hodiny. A nemůžu si dovolit nespat." Sám vypadal že ho to otravuje, konečně když má s Kaitem chvíli pro sebe, a to jenom čtyřhodinovou chvíli, bude muset spát, pokud se teda ráno ještě dokáže zvednout.
"Lene, víš že příští týden máš celostátní kolo literární soutěže v angličtině...?" Kaito mu sjel dlaněmi o něco níž na boky.
"No vím, takže nemám už vůbec na nic čas." Povzdechl si Len.
"Jako tvůj profesor a jediný rodilý mluvčí na škole bych ti mohl zařídit tak ... týden studijního volna." Len vyvalil oči. Usmál se.
"To bys mohl?" Stoupnul si na špičky.
"Vlastně bych měl. Minule ti dali kolik, 93% ? Tento rok máš rodilého mluvčího a ještě přípravné kurzy, pokud to dáš na více než 95%, dostaneš ještě další studijní volno na konverzační soutěž, pokud v ní zase postoupíš, což postoupíš, dostaneš ještě k tomu nějaká doporučení na jazykové školy." Zamyslel se nahlas Kaito.
"To zní dost dobře." Zasmál se Len a začal Kaita mačkat v objetí.
"A zítra mám jenom odpolední vyučování..." Brouknul si pro sebe modrovlásek. Pousmál se na chlapce před sebou.
"Chceš tím něco naznačit?" Přivřel Len oči a mírně se ušklíbl.
"Vůbec ne ~." Kaito jej začal tlačit do zadu ven z kuchyně.
"Absolutně nic." Zavrněl blonďáček, chytnul vyššího za kravatu a přitáhl si jej k divokému polibku. Jejich jazyky se setkali, a jako by si po dlouhé době chtěli vynahradit ten čas, kdy se nemohli setkat. Len se od něj odtáhl, potřeboval se nadechnout, usmíval se. Olízl si rty, kousnul se vyzývavě do rtu a opět se přisál na druhého. Nepatně se o něj otíral. V dlaních mačkal látku jeho košile. Druhý jemně putoval dlaněmi po jeho těle, vniknul mu pod košili dlaněmi a téměř hned ji z něj shodil.
"Kaito." Zavrněl skoro až nemravně mladší, nechal se starším donést v náručí k posteli na kterou byl skoro až hozen. Spadl do měkkých přikrývek, zvedl se na loktech a sklánějícího se modrovláska stáhnul na sebe. Kousnul ho do krku, jen tak, chtěl jej ještě víc nabudit. Miloval to, jak se z klidného, krásného, elegantního učitele stane něco tak divokého, nádherného a vzrušujícího jako to dokáže jen on. Rozhalil mu košili a nějak ji zahodil. Nehtíky mu přejížděl po zádech, prsty na nohou mu jemně zahákl za len kalhot a prsty si poradil lehce se zapínáním. Vzápětí cítil jak i jeho kalhoty mizí z jeho těla. Muž nad ním začal zulíbávat jeho krček. Kaito jej kousal, ne příliš, ale i přesto jej často kousnul nebo mu jen na krku vytvořil červený flíček, který tam zřejmě zůstane ještě několik dní.
"Kaito, nemusíš být tak krotký~." Zavrněl Len, vybízel svoje tělo laskání. Úplně zapomněl na všechny svoje problémy a věci, kterými by se mněl stresovat, jen se uvolnil a nechal spadnout všechny zábrany spolu s negativními pocity. Nechal si svléknout poslední část oblečení a to samé udělal i s Kaitovým spodním prádlem.
"Zítřek bude pro tebe jistě zajímavý." Usmál se modrovlasý. Hmátl někam za sebe a na postel hodil několik předmětů, které bude dnes na Lena potřebovat. Blonďáček pohled na tyto předměty sám o sobě dost nabudil. Musel Kaita snad ještě nějak povzbuzovat aby přidal? Modrovlásek se posadil do kleku a Lena si jemně nadzvedl.
"Unfreez yourself, honey." Zavrněl modrovlásek a zazubil se na mladšího.
"Y-you will not stop." Zasténal Len, do jeho nitra se prudce dostal jeden z Kaitových prstů, hladily jej zevnitř a zkoumaly citlivá zákoutí jeho těla.
"With speaking in English, or with getting you ready ?" Začal se zoubky věnovat i jeho bradavkám, ještě tím ztěžoval Lenovy pokusy o odpověď.
"W-with speaking. You must not stop...with..get-getting me..ready ~." Vzdychal mez slovy, třásl se mu hlas a přestával skoro uvažovat.
"Jsi tak úžasný." Za odměnu, pro jeho těžce vyřečený překlad se Kaito natáhl pro jednu z hraček, které ležely opodál. Malinké, červeno růžové vibrační vajíčko, se stejně zbarveným drátem a dálkovým ovládáním. Políbil rozechvělého Lena hluboce na rty a ještě chvíli si jej připravoval. Poté začal jemně zasouvat, již vibrující vajíčko do jeho těla. Len hlasitě zasténal když se dralo přes jeho otvor. Když bylo na svém místě, blízko jeho prostaty, ozvaly se v něm neskutečně silné pocity, stulil se na bok třásl se slastí. Nepravidelně oddechoval. Kaito jej přetočil na čtyři, a kochal se pohledem na něj, jemně jej hladil po lýtky, v dlani si začal pohrávat s ovládáním vajíčka. Mírně přidal na intenzitě vibrací a okamžitě viděl účinek, Len se na rozechvělých dlaních neudržel a spadnul na lokty. Tím vystavil svůj zadeček Kaitovu úžasnému nápadu. Nejenže už neměl příliš daleko k orgasmu, ale k tomu ještě ucítil jak se vlhký jazyk jeho milence taktéž dere do jeho těla. To už na něj bylo příliš, nechal svým tělem prostoupit onu slastnou vlnu. Kaito s úsměvem sledoval jak se třese a propíná v orgasmu a pak udýchaně dopadá na matraci. Rychlejším pohybem z něj vytáhl vajíčko a ještě mu tím prodloužil onen doznívající pocit. Len si unaveně odhrnul vlasy z obličeje a usmál se na Kaita, jeho pohledu kterým ho propaloval a hltal celý jeho vzhled, lichotilo mu to, že jej tak provokuje, přitahuje a vzrušuje. Kaito si vzal z hromádky tubu s gelem, měla na konci postupně se zužující se tvar až do úzké špičky. Zasunul konec tuby do Lena, ten tiše zasténal, nechal se naplnit gelem, byl to hodně zvláštně příjemný pocit. Kaito si chtěl z hromádky vzít krabičku s kondomy, ale Len jej zastavil.
"Myslím že to není nutné, otěhotnět nemůžu a docela věřím ti že snad nemáš nějakou pohlavně přenosnou nemoc." Vpil se do jeho rtů a roztáhl nohy široko od sebe, aby mu udělal místo. Kaito se na něj mile podíval.
"Myslíš že to zvládneš? Nehodlám se tolik krotit." Kousnul ho do ucha a ruku přesunul na jeho penis, několika tahy dlaní jej opět vzrušil.
"Ta představa mě vzrušuje." Přivřel Len slastně oči a užíval si modrovláskovu práci rukou.
"To je dobře." Usmál se Kaito a jedním prstem pronikl do jeho těla, byl uvolněný a roztoužený, šlo to poměrně lehce. Sledoval jak se nenápadně posouvá níže oproti jeho ruce, jak více a více ztrácí kontrolu nad steny a třesem, když do něj vniká, to jen prsty. Byl tak nádherný, měl jemně zarudlé tvářičky, modré oči se mu leskly chtíčem. Bylo krásné se na něj dívat, a ještě krásnější si moct užívat jeho celého, nejen jeho těla, ale i jeho přítomnosti. I když bylo jasné že v této situaci je to mladé, sportovní, propínající se, povolné tělo malinko přednější.
"Připravený ?" Kaito kousnul Lena do krku, olíznul mu tepnu a čekal na odpověď. Pokud jí blonďáček nebude schopen, alespoň gesto nebo něco podobného.
"J-jen ... do-..." Kaito předpokládal že Len větu dořekne jako 'Jen do toho', ale mýlil se."-...mě." Zavzdychal a přitisknul si Kaita co nejblíže k sobě. Už se připravil na to jak do něj pronikne, našel si místo na rameni do kterého se obvykle zakousnul, aby nebyl slyšet přes polovinu města. Snažil se zajistit klid spoluobčanům, ještě předtím, než mu to bude absolutně jedno.
"S radostí." Při těchto slovech jej naplnil, až po kořen. To že mu Len vytvořil další, malinko příšerný kousanec k těm dalším, a ještě několik škrábanců na zádech, bral očividně jako pokyn k pokračování. Začínal s pomalými přírazy, sledoval jak Len zavírá oči a zaklání hlavičku. Bohužel se na něj nemohl dívat věčně, začal pokrývat jeho krk kousavými polibky. Sám se tím tlumil, narozdíl od blonďáčka, který pokusy o tišení sama sebe, očividně již vzdal.
"Lene." Tiše, roztouženě zašeptal mladíčkovo jméno. Cítil jeho ruku jak se mu prohrabuje vlasy a mírně za ně i tahá. Zrychloval, stále byl opatrný ale bylo to pro pořád něj těžší a těžší. Blonďáček mu sjel ze zad prsty níže a zarýval mu nehty do boků, přitom mu naznačoval, ať ještě mírně zrychlí. Kaito se rozhodně nebránil, ještě o trochu více si jej nadzvedl a přírazy prohloubil, zesílil a zrychlil. Len cítil téměř spalující slast, zatemnilo mu to mozek, čím dál nemravněji se vybízel. Prohýbal se a neskutečně se chvěl. Otevřel oči, zadíval se na Kaita, jeho tmavé vlasy mu nádherně lemovaly obličej, kousal se do rtu a skrz přivřených víček jej sledoval.
"Kaito~." Prosebně zavzdychal. Kaito pochopil že už se blíží k vrcholu, ruku z jeho boku přesunul na jeho erekci. Len přerývaně lapal po dechu, nečekal že to všechno může být ještě o tolik intenzivnější. Kaito pořád zrychloval, a Len myslel že už to nemůže déle vydržet. S hlasitým, procítěným stenem a udělal na svoje a Kaitovo vypracované bříško. Zažíval nepopsatelné pocity, celého ho naplnily. Kaito je ještě podněcoval. S každým dalším přírazem, jako by se orgasmus ještě chtěl udržet a trval déle. Len byl naprosto omámen, nevnímal nic než sebe a Kaita. Ucítil v sobě horko, cítil jak do se do něj vplavilo Kaitovo sperma. Hluboko v něm ho hřálo. Kaito z něj vystoupil a položil se na bok vedle něj. Jednou silnou paží si jej přitáhnul blíže k sobě a objal jej. Jeho tělíčko bylo vláčné a stále se občas malinko zatřáslo, cítil jak Len zrychleně oddechuje a taky jak kolem něm obmotává své ruce. Usmál se.
"Myslím že zítra do té školy nepůjdeš vůbec." Zašeptal Len přítáhl si Kaitův obličej ke svému a jemně jej políbil, polibek netrval dlouho, pořád byli udýchaní.
"Budu muset." Kaito se začal probírat světlými vlásky svého přítele a usmál se.
"Nepustím tě. Nechám si tě tady a nikam tě nepustím." Zavrněl mladší, zabořil obličej do staršího hrudi, a na důkaz pravdivosti svých slov jej objal pevněji. Užíval si ty chvíle s ním, když nemusel na nic myslet a mohl být bezstarostný, miloval chvíle s ním stejně jako jeho.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 1. december 2012 at 18:02 | React

Nádherná povídka :) Hrozně moc se mi libíla, opravdu úžasně napsané :) Ti dva byli spolu dokonalí :)
Určitě na ně ještě něco napiš :)

2 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 1. december 2012 at 20:57 | React
3 Arashi Kyuketsuki Neko Arashi Kyuketsuki Neko | Email | Web | 2. december 2012 at 18:06 | React

Nyaaaaaaaan to je úžasná povídka *slintá a krvácí z nosu* Tak jsem si teda už dlouho nepočetla :3 *rozplývá se a vrní*

4 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 3. december 2012 at 19:46 | React

ooooh! aký úžasný pár!!!! *____*

5 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 4. december 2012 at 20:59 | React
6 Dead Pillow... Dead Pillow... | 5. december 2012 at 18:49 | React

kyaaa!! x3 Krásné, krásné, krásné!! Tak roztomilé a zároveň velmi.. (bude správné slovo "akční"?)! :D :3 Bude super, pokud nastane pokračování! ^w^

7 Saki Saki | Web | 22. december 2012 at 18:49 | React

Haha, Lena väčšinou vídavam ako toho sladučkého, nevinného ukeho, ale vidieť ho z takéhoto uhla pohľadu sa mi teda páči xDD Navyše tento pairing asi najradšej z Vocaloidu, takže môžem povedať jedine: awwww

8 market market | 6. august 2016 at 9:05 | React

Naprostá dokonalost, jsem ráda, že jsem ji našla a mohla si ji přečíst.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement