Božský

20. october 2012 at 22:48 | Michi-chan |  Vocaloid
Žánr: songfic, AAU - absolutly alternativ universe, D-S, yaoi
Paring: Gakupo x Kaito
Rating: R
Nightcore - Super Psycho Love


"Hmm, vezmu si ho." Pousmál se fialovovlasý vládce. Tajemně pokynul rukou na své podřízené kterých měl kolem sebe požehnaně. Zastrčil si za ucho jeden z neposlušných pramínků vlasů, měly zvláštní barvu, místní lidé věřili, že ta barva symbolizuje dar od bohů, chytrost, moudrost, charisma, a krásu. Byla pravda že byl muž nejen chytrý, ale i pohádkově bohatý, nejbohatší vládce všech písečných zemí. Ale byl i neskutečně pohledný, měl nebezpečné, hluboké oči, jasné pohádkové fialové vlasy, v copu který mu splýval až po pas. Úzký nos, lososové rty, opálenou pleť, byl vysoký a sebejistý.
"Jak si jen přejete nejvyšší výsosti." Zaskuhral starý hubený muž uklánějící se princem. Prodával otroky už velmi dlouho, ale na takového, kterého si vybral princ, už je pravda, dlouho nenarazil, lidé ze sněžného království byli vzácní, byli silní a dobře ukrytí ve svých městech. Tušil že za něj dostane pěknou sumičku. Tenhle byl ještě k tomu moc pěkný.
"Nesahejte na mně." Zasyčel modrovlasý chlapec, narozdíl ode všech tady měl krátké vlasy, ještě k tomu pro zde žijící tak nebezpečné barvy, jako rozbouřené nebe, jeho kůže byla skoro průhledná. Všichni obyvatelé zdejších míst byli plátení a černovlasí.
"Nevíme co říká, mluví jenom jazykem sněžných." Ještě jednou se uklonil stařec předávající okovy princovým posluhovačům.
"S tím si poradíme." Poklonil se i princ.
"Odcházíme!" Zavelel a jeho družina se dala do pochodu. Ze všech oken na ulici vyhlíželi lidé. Klaněli se a mávali. Někteří dokonce házeli květiny. Byla pravda že velmi milovali svého vládce. Věřili že je to nejmilejší a nejhodnější, nejčestnější muž v celé písečné říši. Navíc je těšilo že si opět udělal něčím radost, často pracoval, bojoval. Měl právo si taky někdy užít, ne příliš často si rozšiřoval svůj harém. Tak se jeho lid radoval s ním, princ se jenom vznešeně usmíval a sem tam zamával. Najednou ucítil jak se něco u jeho nohy pohnulo.
" Prosím." U nohy mu klečelo malinké, několikaleté děvčátko, podávající mu fialové svazeček několika vzácných květin. Princ se rozesmál. Schoval meč a opatrně si vzal květiny od maličké. Jako posel bohů by se neměl dotýkat normálních lidí, neměl to pravidlo sám rád, ale etiketa je etiketa. Sundal si z vlasů zlatý řetízek se znakem svého rodu, dal ho dívence kolem krku.
Naznačil něco jako pohlazení, těsně před jejím obličejem se zastavil a trochu smutně se pousmál. Dívence vytryskly do očí slzy, křečovitě stiskla zlatý náhrdelník a začala se modlit k princi, stejně jako všichni ostatní, potom začali tleskat a jásat.
"Věřím v tebe, jako v celý náš lid." Zašeptal a odešel. Nový modrovlasý otrok tomu všemu nemohl uvěřit, ti lidé, ho milovali, dokázal je jediným slovem rozplakat, vyvolat v nich tolik emocí, nechtěl si to přiznat, ale i jeho uchvátil, bylo to působivé, byl tak ladný. Byl si tak jistý, slyšel o těchto zemích hodně, ale nikdy nečekal že se sem dostane.
"Pokračujeme."
Dovlekli ho do paláce, nemělo cenu se vzpouzet, ani pro to prozatím nebyl důvod. Zavedli ho do hlubin paláce, nestačil se ani díval kolem sebe, okna byly vykládané barevným sklem, často byli otevřené, na zemi byl barevné kachličky v teplých barvách, byly tu malby na stěnách, drahé vázy, vonělo to tu opojně sladce. Netušil kam jde, až zastavili v jedné, ne příliš nebezpečně vypadající místnosti.
Okovy předali pěti ženám v narůžovělých dlouhých tógách, všechny měly rovné černé vlasy v drdolech nebo copech ozdobených kamínky, zlatem, nebo stříbrem. Sundali mu pouta. Ve dveřích ovšem pořád stáli dvě ozbrojené stráže. Ženy mu sundali oděv a nechali pouze spodní prádlo, začali se o něčem bavit, jenže jim nerozuměl, trochu se obával.
"Je moc krásný že?" Usmála se jedna. Zatím co rukou zkoušela teplotu vody v nevelkém bazénku vykládaném tmavě modrými kachličkami, které kontrastovaly se vší tou medovou, a světlou tady.
"Je zvláštní, tak bledý, a takové oči a vlasy jsem nikdy neviděla. Opravdu, princ si umí vybrat, je rozkošný." Rozplývala se druhá zatím co do vody přidávala bylinky, květy, oleje a mléka. Chlapce do nosu brzo udeřila opojně sladká vůně květin, medu a něčeho co nedokázal rozeznat.
"Má krásné tělo." Uznala jedna a mrkla povzbudivě na chlapce, ten se na ní jenom ustrašeně podíval, chytla jej za ruku a položila ho po vody.
"Je jako anděl, chybí mu jenom křídla." Modrovlasý byl opravdu trochu vystrašený, ženy jej začaly koupat, myly mu vlasy. Nechal se, připadal si sice hloupě ale co měl dělat.
"Myslíte že je ještě panic?" Zašeptala dívka myjící mu vlasy.
"Určitě, princ to pozná, vidí lidem do duší." Pohladila jedna koupajícího se chlapce po tváři.
"Budeš poctěn, budeš částí propojen s nebem. Tvá krása nepadne nazmar. Cizinče." Modrovlásek nevěděl po mu to říkají tak se raděj díval do vody, přišlo mu to podivné že ho koupou, a chtěl při co nejbližší příležitosti utéct, nebo najít někoho kdo mluví jeho jazykem. Opláchly ho čistou vodou. Byl osušen a obléknut do tmavě modrého pláště obvázaný zlatou stuhou, na zápěstí měl náramky a několik prstýnků, ve vlasech černý řetízek se zlatým znakem prince.
"Je připravený." Vyvedli ho na chodbu kde jej převzali jiné dvě ženy, v červených róbách. Za nimi i před nimi šli strážní. Vojáci odemkli těžké tmavě hnědé dveře velikého pokoje, celý byl v zařízen v tmavě modré a fialové, uviděl na velikém křesle sedět prince, usmíval se na něj jako předtím a zdál se ještě více okouzlující. Opíral se o zápěstí. Vedle křesla klečel drobný blonďatý chlapec, měl na sobě jen župan a velikýma světlýma očima propaloval modrovláska.
"Nechte nás sami, Lena vezměte sebou." Chlapce už rozčilovalo jak jim nerozumí, nevěděl co se bude dít, možná umře, možná ne, mučilo ho o čekání. Když všichni opustili místnost, a zůstal tam jen sám on, a princ, najednou...
"Vítej v našem království." Rozuměl mu, konečně. Netušil že bude princ mluvit jazykem sněžných, ovšem přivítal to.
"Co se mnou chcete?" Byl tak rád že ta jazyková bariéra zmizela, ale nehradil ji strach.
"Neboj se, nechceme ti nijak ublížit, proč myslíš že jsme tě odkoupili od otrokáře, skončil by si někde jako pracovní síla v dole, a to bychom přece nechtěli." Usmál se fialovovlasý.
"Takže, to jste mě jen tak zachránil?" Zvedl jedno obočí podezřívavě modrovlásek.
"Ne, to víš že ne. Asi víš že naše říše je obrovská, silná, a asi si o mně něco slyšel, ne? Copak slyšel s někdy o Princi Kamuim Gakupovi?" Modrovláskovi skoro zaskočilo, princ Kamui Gakupo, o něm se u nich vyprávěli příběhy, sjednotil celou zemi, dokázal lidem číst myšlenky, viděl jejich duši, byl to prý napůl bůh. Žili od této země příliš daleko, čekal by že to bude nějaký stařec, nebo bude už dávno mrtvý, nečekal někoho tak, úžasného.
"Pracuji, bojuji, snažím se aby má říše vzkvétala, není to těžké, jenom musíš dokázat vidět co cítí duše lidí, ale je to ... vyčerpávající, chci se uvolnit, odreagovat. Proto si tady." Gakupo se natáhl na postel. Modrovlásek se začervenal, podíval se do rohu pokoje a s mírným úsměvem se zeptal.
"Asi si se mnou nechcete povídat, že ?" Sklopil pohled. Gakupo se rozesmál. Jeho smích zněl krásně, a vypadal jako samo slunce když se smál.
"Jak se jmenuješ?" Ukázal chlapci aby přišel blíže.
"Kaito." Opravdu se k němu trochu přiblížil, nevěřil že by mu ta andělská dokonalost, dokázala ublížit.
"Pěkné, tak Kaito, co by sis přál?" Chytil ho za ruce.
"Já..." Byl zmatený, takovou otázku přinejmenším nečekal. Chvíli mu bliklo v hlavě, že by chtěl samotného prince, ale tuto myšlenku rychle zahnal. Gakupo se pousmál.
"Uvědomuješ si to, že pokud se mnou zůstaneš, nic se ti nestane, budeš si žít v přepychu, a lidé tě budou uctívat..."
"Proč by mě uctívali?" Podivil se Kaito, v tom byl stažen do sedu na klín prince.
"Protože jsi zažil propojení s bohem." Kaito zčervenal, ta představa ve mu líbila, obzvlášť to propojení s bohem, znělo to mysticky, tajemně, úžasně. Trochu se od prince odtáhnul, bylo to divné, ale jako by si ho poddal, už nemyslel na útěk, na nic jiného, ani na domov, měl plnou hlavu jeho, byl tak krásný, nemohl z něj spustit oči.
"Jak Vám mám říkat?" Zeptal se šeptem.
"Jak chceš, jenom ne princi, a nevykej mi."
"Gakupo, Gakupo-sama." Znělo to pěkně z jeho úst, nevědomky si při tom přejel prsty po spodním rtu.
"Jsi jiný než ostatní, nepadáš mi ke kolenům, fascinuješ mě." Zašeptal princ Kaitovi do ouška. Tomu naskočila husí kůže a slova prince jej zahřály u srdce, opravdu, ani nevěřil tomu co se děje, on sedí na klíne Kamui Gakupa. Přítomnost prince, jej uchvátila, bylo by možné se do někoho zamilovat za pár pohledů a několika vět? Začínal tomu věřit.
"Kaito." Zašeptal odevzdaně princ, vzal jeho tvář něžně do rukou, nevědomky se mu o dlaň otřel tváří, díval se na něj zpoza přivřených víček, byl jím naprosto omámen, přitom si všechno uvědomoval tak jasně. Tušil k čemu se schyluje, malinko pootevřel rty. Pokud se říkalo že v tom muži, který ho líbá, je něco božského, tak teď to cítil. Jeho rty byly úžasné, měkké, a doslova si podmanily ty jeho, přijímal ty božské polibky s takovou samozřejmostí, jako by to nebylo poprvé. Pomalu se úplně poddával a zapomínal na to, že by se mněl možná i bránit, to jej ani nenapadlo. Právě jej líbalo samo nebe. Když polibek ukončen, rychleji dýchal, červenal se a měl sladce pootevřené rty. Gakupo se pousmál a znovu se přisál na jeho rty, přitom bříšky prstů pomalinku přejížděl po jeho mléčné, samotové kůži, přes krk a ramena, látka se snad sama rozhalovala až spadla tiše na zem.
"Gakupo-sama." Zašeptal do polibku, bylo to nádherné slyšet. Objal vládce kolem krku a přitisknul se k němu. Chtěl ho mít. Chtěl zkusit to bohem obdařené tělo, netušil kde se v něm vzalo ale nebránil se tomu. Uvítal to že jej princ položil na sametovou deku, jeho bílá kůže skoro svítila na téměř černé podložce, usmíval se. Byl překrásný, to Kamui moc dobře věděl.
"Nebudu dělat nic co nechceš." Ale Kaito chtěl, chtěl všechno co mu mohl princ nabídnout. Kamui byl sám uchvácen jeho novým milencem, bylo v něm něco tak provokativního, smyslného a dráždivého... Nikomu by jej nedal, nikdy, vyměnil by za něj celou svou říši, jen ještě jednou zakusit ty rty, tu podivnou návykovou chuť, vidět ještě jednou ten vzdorovitě vyzývavý pohled.
"Chci, tebe Gakupo." Pousmál se Kaito a prohrábl jeho vlasy. Vpili se si navzájem do rtů, Gakupo jej začal líbat na krku, chtěl ukázat komu patří. Projela jím vzrušující vlna když uslyšel chlapce pod svýma rukama zasténat. Dál vsával jeho krční tepnu až se horkým jazykem přesunul na klíční kosti, příliš dlouho se tam nezdržel, ta to byl chlapec příliš krásný. Doslova božskými prsty pohladil jeho bradavku, po chvilince mu pod prsty ztvrdla, párkrát se o ní otřel, všiml si jak se Kaito jemně chvěje pod jeho doteky, dokázal ho vydráždit tak rychle tak hodně. Ale i sebe. Toužil po tom zvláštním tělíčku, chlapec měl pevné, atletické tělo, ploché bříško, štíhlé ruce, pěkně mu šly vidět svaly a šlachy, a pánev. Jazykem obkroužil jeho pupík, dokázal by si takhle hrát hodiny, rukama zkoumal jeho paže, ramena a hladil mu boky.
Nakonec už byl příliš nedočkavý a celého ho obnažil, sjel ho pohledem, musel uznat že to bylo snad nejlepší rozhodnutí v jeho životě, nemyslel teď na nic než na něj. Modrovlásek měl krásné nohy, hezčí nohy než kdejaká dívka. Přejel po nich, od pánve až po konečky prstů, byl to krásný pocit, jeho kůže byla snad určena pro laskání. Políbil jeho nožku na kotník.
Kaito ho sledoval, ty doteky ho neskutečně vzrušovaly, vzrušovalo ho jen se na něj dívat, jak laská jeho tělo. Gakupo se pousmál opět se ocitnul nad tváří chlapce, chtěl mu vidět do obličeje, bříškem prstu mu smyslně přejel po špičce penise, Kaito se napjal, zavřel oči, zatřásl se, a zasténal Gakupovo jméno. Kamui se v tom vyžíval, neskutečně ho to naplňovalo. Ten chlapec si ho získal. Políbil ho, chybělo mu to po takové chvilince. Když se přinutil se odtáhnout nahradil svůj jazyk svými prsty, jemně s nimi proplul do hlubiny menšího úst, hrál si s jeho jazýčkem, nechal jej ať je navlhčí.
"Kaito, roztáhni pro mě nohy." Zašeptal sladce. Pohladil ho po vstupu, Kaito si skousnul rty. Cítil se jako v extázi. Když ten prst překonal jeho vstup a začal hladit jeho nitro zevnitř, zacpal si ústa rukou.
"Neomezuj se, sténej pro mně." Přidal do jeho těla další prst. Nemohl se dočkat, prsty zkoumal to dokonalé nitro, i to pro něj bylo uspokojující, měl zároveň pocit že mu nesmí ublížit, ale tolik ho chtěl, toužil po něm, potřeboval ho. Uznal že příprava byla možná více než nutná a Kaitovi rozhodně žádná větší bolest nehrozí. Vášnivě jej políbil, rozehrál souboj jazyků. Při tom nasměroval svoje vzrušení na jeho vstup a začal do něj pomalu pronikat.
"Gakupo! Gakupo-sama!" Kaito skoro křičel slastí která zaplavila jeho tělo, měl pocit že musí vyvrcholit nebo to snad nesnese, ale slast pořád přibývala, když jej naplnil celého, nemohl popadnout dech, stehny ho svíral, nehty vší silo zaryl do přikrývky, prohnul se aby se k němu více přitisknul, opravdu si připadal jako kdyby ho naplňovalo samo nebe. S prvním přírazem začal kousavými polibky pokrývat princův krk. Tlumilo to jeho hlasitost ale pro jeho nepravidelný dech to nebylo to nejlepší, nakonec se jen rezignovaně vybízel a nekontrolovatelně sténal. Zaťal si ruku do vlasů, myslel že z toho všeho zešílí, že ho ta šílená slast spálí, už se jí přece do něj nemohlo víc vejít. Už nemohl, ale přesto chtěl více, více jeho. Pro Kamuiho to bylo podobné, ponořil se do slasti kterou dosud nezažil, jako by vniknul do nebe. Opravdu, neudržel se zticha, kousal se do rtu a přece, držel si to tělo za boky pevně, musel nějak ventiloval tolik pocitů. Kaito už se neudržel, jeho tělo se skoro v křeči vzepjalo, roztřásl se, otevřel oči a vykřikl. Udělal se na svoje a Gakupovo bříško, celým jeho tělem otřásl nepopsatelný pocit. Měl pocit že mu srdce vynechalo několik úderů, celým jeho tělem sem tam ještě proběhla vlna toho doznívajícího nebe, už se an neovládal. Ucítil hluboko v sobě horkost, Kamui zasténal, Vlasy se mu rozprostřely kolem ramen, měl pevně zavřené oči než se vyčerpaně zhroutil vedle Kaita, který byl pořád otřesený z toho zážitku, mírně se třesoucí rukou po nejsilnějším orgasmu ve svém životě pohladil Kaita opatrně po tváři, objal jej a dovolil si si na chvíli zdřímnout. Kaito byl vyčerpaný, kdyby po něm někdo chtěl aby se teď zvedl určitě by se zhroutil, ale byl tak šťastný, stulil se v horkém náručí opáleného božského vládce písečné říše a usnul.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Áňa Áňa | Web | 20. october 2012 at 22:50 | React

Pěkný blog!:)

2 Ta nejhloupější, 14 let Ta nejhloupější, 14 let | Web | 20. october 2012 at 22:54 | React

skevlý blog :D + už jen 5 kliků :D

3 alighatorka alighatorka | Web | 20. october 2012 at 22:58 | React

Pěkný blog =) Jen tak dál =P

4 Michi-chan Michi-chan | Web | 20. october 2012 at 23:00 | React

[1]: Děkuju...

[2]: Jsem ráda že se vám líbí...

[3]: Budu se snažit...

...dobře, teď mám depresi že ani jeden člověk co mi komentuje povídku ji nečetl, dalo mi to tří hodiny >.<"

5 Bara-chan Bara-chan | Web | 21. october 2012 at 12:51 | React

Vážně skvěle píšeš :) A tahle povídka...jedním slovem nádherná :) Moc moc se mi líbí :)

6 Saki Saki | Web | 22. october 2012 at 18:40 | React

[4]: Nedepkárči Michi, takýto ľudkovia sú ako šváby - sú všade a nezbavíš sa ich xDD Mne sa toto už toľkokrát stalo, že už sa nad tým radšej nepozastavujem a navyše, ja si na tvoju poviedku vždycky nájdem čas :D
Tak a teraz zosmoliť nejaký zrozumiteľný komentár O.o *Snaží sa, aby nezačínal na niečo typu awww, uáááh, nyuuu xDD* Takže v prvom rade veľká pochvala za dĺžku, toto je asi tvoja najdlhšia ff-ka, že ? :D Muhuhu, veľmi sa mi páčili tvoje opisy. Ten opis ten farby pleti a všetkého okolo to bolo tak *//////* A ten sladký koniec bol krásny. Takže s novozískanou energiou sa môžem pustiť do bioli T^T

7 Michi-chan Michi-chan | Web | 22. october 2012 at 19:12 | React

[6]: Arigato :3 Je asi nejdelší xD *kontroluje* , heh, nějak se mi vrátila energie do psaní, pokusím se ještě něco vyplodit dneska, alespoň, zhruba xD

8 Arashi Kyuketsuki Neko Arashi Kyuketsuki Neko | Email | Web | 23. october 2012 at 20:42 | React

Pěkně napsané Michi-chan :D

9 Dead Pillow... Dead Pillow... | Web | 26. october 2012 at 0:50 | React

Páni! Fakt čubrním! OwO Krásně napsané! ;) Parádně povedené. :3

10 Kesie-chan Kesie-chan | 29. october 2012 at 19:41 | React

Michi nejen že to byla njdelší povídk a ale taky byla prostě *nepopsatelná* Áááá ty se mě snažíš zabít , že jo..!!! Kam přijdu , všude mám pocit ,že se každým slovem zlepšujete ,až na tebe (a pár dalších) .. protože u vás už to lepší být nemůže !! :33333 jdu čítat ďalej , jelikož  jsem strašně nedočkavá, jestli něco přibylo v kategorii bleach *.*

11 Dive Dive | 4. november 2012 at 21:27 | React

wuaa, najlepšia poviedka, aku som čitala v poslednej dobe :33

12 Hachiko-sama Hachiko-sama | 1. january 2013 at 3:23 | React

*slintá*
Umrela som! Neskutočne! *.*

13 Lilith Lilith | 20. may 2013 at 15:27 | React

sladký! XP

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement